Hraní
Jsou holky tříčtvrtky, jak housle do lidušky,
co mají v sobě zvláštně ostýchavý chlad,
co ještě neví jak se vystrkují růžky.
S nimi se naučíš základní prstoklad.
.
Jsou holky výstavní, jak lesklé stradivárky,
na ty ti nestačí být jenom poeta.
Čekají, že je budeš zahrnovat dárky,
hrát na ně stylem Davida Garreta.
.
Jsou holky co maj' v sobě něco od violy,
tam musíš smyčcem při hře trochu přitlačit.
A když zahraješ forte, rozdrnčí se stoly.
S nimi jak na obláčku nejde skotačit.
.
Jsou holky které mají plné tvary basy,
věřím že také mají k hudbě nadání.
Jenomže tolik kilo naladěné krásy
mi při hře občas trochu strachu nahání.
.
A tak mi pokaždé mé srdce povyskočí,
když spatřím ladné křivky mého anděla
a potom zadívám se do hlubokých očí
holce s duší i tělem violoncella.
To jsem takhle jednou napsal rozvernou báseň Nešika a v komentářích se mě Inertia zeptala, jestli prý nemám taky nějakou s cellem. Tak jsem sednul a jednu jí napsal :)