Janě a Julii

Janě a Julii

Když ráno stěží stíhám den
na jeho cestě k polednímu,
když v mysli tupě rozpolcen
napolo bdím, napolo dřímu,
už sítě rozprostírám.
.
Když den pak přejde k večeru,
k mým potrhaným sítím jdu s tím,
že úlovky z nich vyberu
a všechny podměrečné pustím.
Jenom ty vzrostlé sbírám.
.
Ty si pak v ústech požmoulám,
jestli nám jazyk nezauzlí,
až zasedneme k slovním hrám
my, někdy dobří, jindy tu zlí,
co nás psát druhým baví.
.
A pak je pustím mezi vás,
i s ozvěnou pro samohlásky.
A třeba zaslechnu ten hlas,
kdy dvě překrásné dlouhovlásky
zas čtou je u Vltavy.

Na ČTV se objevil pořad, ve kterém jsem najednou slyšel číst dvě dívky mou báseň Mezi dvěma nádechy. Tohle je mé poděkování všem, kteří to mají na svědomí. Ale samozřejmě nejvíc těm dvěma :)