Jeden z nás se nemůže mýlit (L.Cohen)
Zapálím zelenou svíci,
snad v tobě stesk probudím.
Po mém těle jen komáři lační,
v pokoji kde právě spím.
.
Pak naberu prach nocí bezesných
a naplním s ním střevíc tvůj.
A vyznám se z vin kdy strhal jsem stín
z tvých šatů, než řeklas mi stůj.
.
Srdce mé uviděl doktor,
a prý abych už zapomněl.
Pak sednul a sám sobě napsal
recept, kde tvé jméno měl.
.
Klíčem knihovním on zamkl se s ním
a s fotkou nás dvou z našich cest.
Pak slyšel jsem sten, sestra podotkla jen,
že nezvládá praxi svou vést.
.
Kdysi tu žil jeden svatý,
který tě moc miloval.
Šel jsem do učení k němu,
abych pravidla milenců znal.
.
A když byl jsem si jist, že jak on jsem čist,
tak v bazénu se utopil.
A přes můj trávník slýchám jeho křik,
i když tělo jsem už odklidil.
.
Eskymák s tebou prý točil
film co mi dnes ukázal.
Prsty i rty jak tvé oči
měl modré a třás se a bál.
.
Když ti vítr šat vzal, on klepal se dál.
Vánic mrazy tak nezazebou,
jako vidět tě stát krásnou kde vládne chlad,
kéž projdu až tam, za tebou.