Na půdě po dědovi
našel jsem Flexaret.
Vypadá jako nový.
Co moh' by stát...
.
Pak přešel prstů dotek
z krabičky cigaret
na album starých fotek,
které měl rád.
.
Za rohy, co se třepí,
albem jsem listoval.
Snad se mi nerozlepí
na stránek změť.
....
Co v bdělém stavu jeden nevytuší,
to v spánku bývá víc než patrné,
že totiž ono mělké meziduší
co přes den mívá rysy chatrné,
.
změní se v noci v pevný prám,
jenž každou duši prostou jasu
převeze navzdor obavám
podél meandrů řeky času
.
do končin, které nelze minout...
Můj milý, upletu ti šál,
než vyjdeš ze své stáje,
aby tě na tvé cestě hřál.
Vždyť cesta daleká je.
.
Pod hvězdou betlémskou
směrem k severní straně
bratříčci prý tě zvou,
ať s nimi táhneš sáně
.
tam, kde pár sobích smeček,
jak si svět znovu připomíná,
Až mysl zlehkne ti jak chmýří sněhu
a přijde čas vyletět nad oblak,
On se jen usměje a foukne do příběhu
a všechno bude potom naopak.
.
I malý skutek rázem povyroste,
pomníky chlubivé se zase zmenší.
Propasti překlene ti pevným mostem,
široké brány v ucho jehly ztenčí.
.
A srdce skromná, co v ústraní stojí,...
Jsou holky tříčtvrtky, jak housle do lidušky,
co mají v sobě zvláštně ostýchavý chlad,
co ještě neví jak se vystrkují růžky.
S nimi se naučíš základní prstoklad.
.
Jsou holky výstavní, jak lesklé stradivárky,
na ty ti nestačí být jenom poeta.
Čekají, že je budeš zahrnovat dárky,
hrát na ně stylem Davida Garreta....
Šimrání zvuku,
vedeš mi ruku,
jsi šelestí,
svádíš mě... na scestí
tiché,
Lehounce cinkla o duši
až mi ji rozezněla,
že se i rosa z ovzduší
v mých očích vysrážela.
.
I díky tvojí básni
duše má je tak hravá.
Usmívá se mi, krásní
a znít už nepřestává.
.
A kdyby zlehka na duši
jediné slovo zacinkalo,
ty nejspíš vůbec netušíš,...
Povídala svíce svíci
o aspektech v opozici
jedna svíce druhé svíci
chtěla toho tolik říci.
.
Jeden zvoník svému zvonu
vyzpěvoval o trigonu
a zvon ladil do tercie.
To je tak když zvoník pije.
.
Vyprávěla můře můra
jak děsná je kvadratura.
Takovejch mám pět do bůru,
Jdu ztichlým zimním podvečerem
a sníh mi křupe pod nohama.
Vítr se opřel do luceren,
sněží mi na kabát.
.
Myšlenky vlajou mi jak nitě.
Vlastně to není žádné drama.
Jenom, že v téhle realitě
zrovna teď nejsem rád.
.
Tak dej mi prosím ještě chvíli
pobývat ve Tvém požehnání,...
Vykvetly mandloně v mém sadu.
Jaro je v plném proudu, zdá se.
Postávám tiše, zcela vzadu,
neschopen dojít blíž k té kráse.
.
Beru si štětec, barvy míchám.
Jestlipak za měsíc tu budou.. kdo ví.
Dneska se zase rozpospícham
a plátno, to mi samo poví,
.
kam kterou barvu obléká si....